V celkovém hodnocení byl rozhodující výsledek analýzy obsahu masa. S mletým masem je to jednoduché, protože obsahuje pouze maso bez dalších přísad. Umleté maso prodávané coby polotovar už může obsahovat i něco navíc, výrobce však musí dodržet veškeré deklarace na obalech. Polotovary se proto testují podobně jako masné výrobky a sleduje se u nich zejména obsah masa, který musí souhlasit s údajem na etiketě.

Obsah masa laboratoř ověřovala nepřímou metodou, která je zatížena až desetiprocentní nejistotou, proto se s ní lze dobrat i k více než 100% podílům masa. Nejnižší podíl masa laboratoř zaznamenala u čistě hovězího polotovaru Billa/Vocílka Hovězí maso mělněné speciál.

Naměřené hodnoty obsahu masa pak dTest porovnal s údaji na etiketách. „Většina výrobků touto zkouškou prošla bez zásadních závad, jediný vážný problém jsme odhalili u výše zmíněného polotovaru Billa/Vocílka. Podle etikety měl obsahovat 95 % hovězího masa, čemuž se však nalezených 84 % nepřiblížilo ani po připočtení nejistoty měření. Za klamání zákazníků si tak hovězí polotovar Billa/Vocílka odnesl nedostatečnou známku,“ uvádí šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová.

K dalším důležitým parametrům patřil procentuální podíl kolagenu na celkovém obsahu bílkovin. Toto číslo vyjadřuje množství pojivové tkáně – například šlach, kůží či chrupavek – ve výrobku. Čím nižší poměr kolagenu, tím dokonaleji očištěné maso výrobce použil. Zároveň jde o důležitý parametr jakosti mletého masa. Zjištěný poměr kolagenu v bílkovinách se u čistě hovězího masa pohyboval od 6,1 % do 16,2 %, přičemž vzorek s druhou uvedenou hodnotou přesáhl zákonné požadavky na kvalitu.

Druhou zásadní vlastností mletého masa je tučnost. Podle nařízení Evropské unie by u hovězího neměla překročit 20 %, směs hovězího s vepřovým pak může obsahovat nejvýše 30 % tuku. Informace o tučnosti také patří mezi povinné údaje na obalu.

„Samotné hovězí je přirozeně libovější. V průměru se podíl tuku v testovaných produktech pohyboval okolo 10,5 %. Bohužel jsme u mletého hovězího narazili na dva problémy s překročením hodnot deklarovaných na obale. Výrobky Tesco Mleté maso hovězí a Albertovo kvalitní Hovězí výrobek z mletého masa obsahovaly shodně 11,8 % tuku, přestože deklarovaly 9,4 %, respektive 8,7 %,“ říká Hana Hoffmannová.

V mixovaném mase můžete počítat s asi 21 % tuku, přičemž jeho obsah v testovaných vzorcích kolísal od 17,1 % do 25,5 %.

U mletého masa je klíčová jeho mikrobiologická čistota. V poslední den trvanlivosti se laboratoř zajímala o (ne)přítomnost nebezpečných bakterií listerií, salmonel, celkové počty mikrobů a bakterií Escherichia coli. Listerie ani salmonely se v žádném ze vzorků nenašly vůbec. Kontrolovaly se i celkové počty mikrobů a escherichií. Ani v jejich případě nebyl důvod ke znepokojení.

Při kontrole etiket si dTest, kromě přesnosti deklarace obsahu tuku a masa, všímal i uvedených ingrediencí. U mletého masa žádné složení obvykle nenajdete, výjimkou jsou pouze mixované výrobky, kde se uvádí podíl jednotlivých druhů mas. U polotvarů však můžeme očekávat celou škálu přísad.

„Možná až příliš pestré složení uváděly etikety hovězích i míchaných polotovarů značky Albertovo kvalitní. V každém z nich jsme našli tři z námi sledovaných složek, což jim přineslo nejvýraznější bodovou ztrátu. Společným znakem byl přídavek sušené červené řepy, sloužící pravděpodobně ke zlepšení barvy,“ uzavírá Hana Hoffmannová.

Zdroj: dTest 

S rozšiřující se nabídkou rostlinných alternativ živočišných produktů se nabízí otázka, jaké konkrétní skupiny zákazníků je nakupují. Nejsou to jen vegani a vegetariáni, ale také ti, kteří maso sice jedí, ale jeho spotřebu se snaží snižovat zejména s ohledem na náročnost jeho produkce.

Zatímco ještě nedávno se rostlinné suroviny v uzeninách používaly jako lacinější náhražka masa, nyní u speciálních výrobků nahrazují sója, pšenice nebo hrách maso úplně. „Rozhodně však není možné tvrdit, že by byly levné. Naopak, bezmasé párky jsou průměrně až o desítky korun na kilogram dražší než ty s masem. Ještě větší cenové rozdíly, a to až v řádech stokorun za kilo, jsou mezi masnými a bezmasými burgery,“ uvádí šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová.

Samotné testování se příliš nelišilo od toho, které se provádí u masných výrobků, kde je nejdůležitější zkouškou měření obsahu masa. U rostlinných náhražek dTest zjišťoval obsah bílkovin, které pocházely z nejrůznějších zdrojů. U sedmi z nich to byla sója, často doplněná o pšenici. Právě kombinování různých zdrojů rostlinných bílkovin je žádoucí, protože samotné pro člověka většinou nejsou plnohodnotné. Kromě zmíněné sóji
a pšenice se v dalších testovaných vzorcích objevily směsi hrachu, brambor, čočky, quinoy či kapusty. V některých případech však figuroval i vaječný bílek. „Při hodnocení množství bílkovin jsme si vzali na pomoc dostupné databáze výživových hodnot i výsledky našich předešlých testů. U párků jsme byli spokojeni, pokud obsah bílkovin neklesl pod 13 gramů na sto gramů výrobku. V případě burgerů to bylo 16 gramů. Většina výrobků dokázala s masitým originálem držet krok. Nižší hodnoty se objevily pouze ve třech případech,“ popisuje Hana Hoffmannová. Nejnižší obsah bílkovin, pouze 7,8 gramů na sto gramů, měly mražené párky Ikea Korvmoj, a dostaly proto nedostatečnou známku. Mražené burgery Linda McCartney’s 2 Vegetarian 1⁄4 Lb Burgers měly, kromě nižšího obsahu bílkovin, problém i s přesností údajů na etiketě. Vedle dostatečné za obsah bílkovin si tak připsaly i pětku za hodnocení deklarace.

Tučnost rostlinných konkurentů masa zajišťují různé oleje, nejčastěji řepkový, slunečnicový nebo kokosový. Nebylo překvapením, že rostlinné uzeniny jsou výrazně „libovější“ než ty masité. K průměrné tučnosti masných výrobků s 20,4 gramy na sto gramů se přiblížil pouze Beyond Meat Beyond Burger, ostatní výrobky měly tuku mnohem méně.

Při ochutnávce posuzovalo rozdíly oproti masným výrobkům osm hodnotitelů. Sledovala se pevnost, konzistence nebo přítomnost zvláštních chutí a vůní, které se v masných výrobcích neobjevují. Jelikož šlo o výrobky pro vegany a vegetariány, známkovalo se
o něco mírněji. Výsledkem bylo sedm dostatečných známek, které naznačují, že podoba s masnými předlohami je spíše vzdálená. Potíže se objevily ve všech sledovaných parametrech kromě vzhledu. „Na první pohled se rostlinné alternativy od masných výrobků příliš nelišily, ale po nakrojení a ochutnání byly rozdíly jasné. Téměř u všech výrobků si komise stěžovala na konzistenci, často suchou a drobivou, a v této kategorii rozdala osm dostatečných známek. U chuti pak dokonce deset,“ dodává Hana Hoffmannová. Nejméně se přitom dařilo dvojici sójových párků značek Well Well a Kalma. Posuzovatelům na nich vadila nevýrazná vůně a chuť i nepřirozeně gumovitá konzistence. Z poznámek o přílišné olejnatosti či výrazné kořeněnosti lze vyčíst, že chutě byly často nevyvážené.

Laboratoř dále zjišťovala přítomnost více než 130 látek proti škůdcům. Jediné reziduum bylo odhaleno pouze v burgerech Linda McCartney’s. Šlo o herbicid fluazifop, jehož použití není v EU povoleno. Jeho koncentrace však byla natolik nízká, že šlo pravděpodobně o tzv. starou ekologickou zátěž neboli historickou kontaminaci půdy. Proto si tyto burgery vysloužily uspokojivou známku. Kromě pesticidů byly v hledáčku
i mikroorganismy, které by mohly naznačit problémy s kvalitou surovin a hygienou při výrobě: kvasinky, plísně a bakterie Escherichia coli a Listerie. Ani v jednom vzorku se však žádné z nich neobjevily.

Kontrolou prošly i etikety a s nimi také přítomnost některých přídatných látek. Někteří lidé jsou přesvědčeni o tom, že rostlinné alternativy masa jsou plné éček, to ale z testu nevyplynulo. Nejčastěji v nich můžeme najít zahušťovadla, která pomáhají vytvářet požadovanou konzistenci. Rostlinné párky a karbanátky se pak spoléhají na barvicí přísady. Byla mezi nimi „éčková“ barviva, ale i přírodní barvicí extrakty, které převažovaly. Podobně to vypadalo s látkami zvýrazňujícími chuť. Pokud už k chuťovému zvýraznění došlo, pak jedině s kvasnicovými a bílkovinnými přípravky. Poslední sledovanou skupinu vylepšovadel představovala aromata. Ta se objevila u sedmi výrobků. Nejvyšší počet zlepšujících látek najednou uváděly etikety burgerů značek Linda McCartney’s a Kaufland/Take It Veggie.

dTest nezapomněl ani na marketingové texty uváděné na obalu. Pozastavil se pouze
u párků společnosti Kalma, kde se na obale uvádí, že jsou bez cholesterolu. To sice může být pravda, nicméně jde o nepovolené výživové tvrzení, a proto jej nelze používat.

Zdroj: dTest

„Koupili jsme je ve stejném obchodě, stály vedle sebe na stejném regálu, mají stejného výrobce, stejnou váhu i velikost a cenový rozdíl mezi nimi činí pouhé tři koruny. Přesto se 60gramové figurky anděla a Mikuláše svým složením významně liší. Anděl, za kterého jsme zaplatili 24,90 Kč, je z mléčné čokolády. Mikuláš, který stál 21,90 Kč, je vyroben převážně z cukru a palmového tuku,“ uvádí Hana Hoffmannová, šéfredaktorka spotřebitelského časopisu dTest.

Kvalitativně jde tedy o dva zcela odlišné výrobky. Rozdíl poznáte pouze tak, že zapátráte po informacích uvedených malým písmem na etiketě na zadní nebo spodní straně staniolového obalu. Na prvním místě ve složení obou figurek stojí cukr. V případě Anděla se však jedná o čokoládu, v případě Mikuláše o výrobek označený jako „Mléčná pochoutka. Cukrovinka“.

„Mikuláš obsahuje jen 9 % kakaového prášku se sníženým obsahem tuku, takže nesmí nést název ‚čokoláda‘. Ve výčtu jeho složení najdeme na prvních místech cukr, plně ztužený rostlinný tuk z palmových jader, sušenou mléčnou syrovátku a až pak zmíněný kakaový prášek. Figurka Anděla z pravé čokolády oproti tomu obsahuje nejméně 32 % kakaové sušiny a je správně označena jako ‚mléčná čokoláda‘. Na prvních místech ve složení najdeme cukr, kakaové máslo, kakaovou hmotu a sušené odstředěné mléko,“ říká Hana Hoffmannová.

Na trhu najdeme různé druhy čokolády, všechny popisuje vyhláška č. 76/2003 Sb. Ta udává minimální podíl kakaové sušiny v mléčné a hořké čokoládě, pro mléčnou a bílou (ta kakao neobsahuje) pak vymezuje i nejnižší přípustný obsah mléčné sušiny.

Figurky z pravé čokolády na čokoládu upozorňují v názvu. Ve složení najdete rovněž cukr a mléčné složky, nebude však chybět kakaová hmota a informace o jejím množství. Mikulášské figurky jsou nejčastěji vyrobeny z čokolády mléčné.

Pokud se v názvu výrobku místo slova čokoláda objevuje „kakaová pochoutka“, „kakaová poleva“ či „kakaová hmota“, je třeba zbystřit, pravděpodobně jde o náhražku čokolády. Budete-li číst etiketu dál, jistotu nabydete ze složení výrobků. V těch, které nejsou čokoládové, se na prvních místech objevují cukr, některý z rostlinných tuků a sušená mléčná syrovátka, případně sušené odtučněné mléko. Až pak zpravidla následuje kakao. Cena takových výrobků sice může být nižší, jejich kvalita tomu ale odpovídá.

Jak poznat čokoládovou figurku?

• dejte si práci a čtěte informace na etiketě
• v názvu výrobku najdete slovo čokoláda
• etiketa musí obsahovat větu „kakaové sušiny nejméně x %“
• na druhém místě ve složení bude kakaová hmota nebo kakaové máslo, nikoli rostlinný tuk.

Jaké požadavky na čokoládu klade vyhláška?

Bílá čokoláda neobsahuje kakaovou sušinu. Je vyrobená zejména z kakaového másla (minimálně 20 %), mléka nebo mléčných výrobků (nejméně 14 % mléčné sušiny) a sladidel.

Mléčná čokoláda obsahuje nejméně 25 % celkové kakaové sušiny a 3,5 % mléčného tuku. Jako „extra“ je pak označena mléčná čokoláda s minimálně 30% podílem celkové kakaové sušiny, 18 % mléčné sušiny a 4,5 % mléčného tuku.

Hořká čokoláda musí obsahovat nejméně 35 % celkové kakaové sušiny, výrobky vyšší jakosti (extra) pak 43 %. Existuje i řada hořkých čokolád s mnohem vyššími podíly kakaa. Nejvíce chuťových tónů si lze vychutnat u těch s obsahem sušiny v rozmezí 60–75 %, u čokolád s vyšším podílem už může převažovat hořkost nad ostatními chuťovými vjemy.

Zdroj: dTest

Ze široké nabídky těstovin si dTest posvítil na vřetena, která jsou běžně k dostání v českých obchodech. dTest nakoupil 23 druhů různých typů těstovin a podrobil je laboratorním analýzám. U tří vzorků těstovin označených jako „bez lepku“ laboratoř zjišťovala, jestli dodržely maximální hranici povolené koncentrace lepku, a to 20 mg/kg.

„K ověření nepřítomnosti lepku jsme použili biochemickou metodu detekující gliadin, což je jedna z frakcí lepku. U vřeten značky Sam Mills Pasta d´oro Gluten Free Fusilli s datem minimální trvanlivosti 5. 2. 2020 jsme odhalili koncentraci 55 mg lepku na kilogram výrobku, což je více než dvojnásobek bezlepkové limitní hodnoty,“ objasňuje Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest a dodává: „Spotřebitelům s bezlepkovou dietou doporučujeme vyhnout se tomuto výrobku“.

Osobám alergickým na lepek způsobuje jeho pozření alergické reakce, například bolest břicha, průjem nebo vyrážku. Pro celiaky je konzumace lepku z dlouhodobého hlediska ještě nebezpečnější. Lepek u celiaků vyvolává záněty střev, které mohou vést ke vzniku zhoubného nádoru.

Kvůli klamavému – a pro celiaky nebezpečnému – označení podal dTest podnět Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Těstoviny značky Sam Mills Pasta d´oro Gluten Free Fusilli vyrábí v Rumunsku společnost S. C. Mills Europe a na český trh dodává Baltaxia a. s. Podle složení uvedeného na obalu produktu tvoří 100 % kukuřičná mouka, ve které by se lepek neměl vyskytovat. „Kde se lepek v kukuřičných vřetenech vzal, přesně nevíme. Způsobit to mohla nedokonale vytříděná surovina nebo se výrobek mohl lepkem ušpinit někde ve výrobním zařízení,“ zamýšlí se Hana Hoffmannová.

Kompletní výsledky testu těstovin přinese lednové vydání časopisu dTest. V něm se čtenáři dozvědí, které fusilli jsou opravdu bezlepkové.

Zdroj: dTest

Konzumace sladkých průmyslově zpracovaných potravin a málo pohybu stojí za nadměrnou hmotností dětí. „Podívali jsme se tentokrát na složení nevinně se tvářících chlazených mléčných řezů. Nakoupili jsme jich celkem 13, tři z nich byly tvarohové tyčinky. Vyhodnotili jsme, které výrobky jsou z pohledu výživy lepší než jiné,“ říká Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.

dTest porovnával tyčinky podle složení uvedeného na obalu výrobků. Mezi hodnoticí kritéria dTestu patřil obsah tuku, cukru, bílkovin, přítomnost částečně ztužených tuků, glukózo-fruktózového sirupu nebo konzervantů. Nejvíc se výrobky mezi sebou liší v podílu a formě mléka. V tyčinkách najdete jak mléko čerstvé, tak sušené, někdy i smetanu, jogurt nebo sýr mascarpone.

Nejvíce čerstvého mléka avizují Kinder Mléčný řez a Müller Müllermilch Snack Čokoláda, celých 40 %, Pilos Milk Break z Lidlu pak 32,3 %. U zbylých tyčinek tvoří mléko zhruba pětinový podíl, výjimkou je Kinder Paradiso s pouhými 11 % čerstvého mléka. Všechny mléčné svačinky také obsahovaly mléko sušené. Nejvíce tvarohu by mělo být v Tvarohové tyčince Lidl/Pilos, kde tvoří 55 % výrobku.

Obsah cukru dTest posuzoval jak v porci (tedy v celém dezertu), tak ve 100 gramech výrobku podle klíče čím méně, tím lépe. „Denní maximum přidaného cukru je podle doporučení Světové zdravotnické organizace 21 g. Snědením skoro každé ze srovnávaných svačinek ukrojí dítě z této hodnoty hned polovinu. Výjimku tvoří Zott Monte Snack, který z ní vyčerpá třetinu,“ vysvětluje Hana Hoffmannová. Obsah cukru přepočtený na 100 gramů je nejnižší právě ve zmíněném Zott Monte Snacku (26 %), nejvíc cukru ukrývá Kinder Paradiso (39,6 %). Jen o málo méně je ho pak ve snacku Billa Milk Snack Cocoa, Penny Milk snack a v Bobíkovi s mléčnou náplní a kakaovou polevou (shodně 36 %).

Tukový podíl se ve sledovaných pamlscích pohyboval okolo 28 %. Nejméně tučná je tvarohová tyčinka Tesco Quark Bar (17,4 % tuku), která byla ve své skupině zároveň nejsladší (32,2 % cukru). Rizikové částečně ztužené tuky přiznávají výrobci na obalech dvou tvarohových tyčinek (Tesco Quark Bar a Pribináček Tyčinka Vanilka) jako součást polev. Plně ztužené tuky přitom obsahovaly všechny tři dezerty z tvarohu.

Srovnání ukázalo, že jde vyrobit chlazený dezert bez použití konzervačních látek a glukózo-fruktózového sirupu, příkladem jsou Kinder Mléčný řez a Kinder Joghurt-Schnitte.

Někteří výrobci prezentují mléčné řezy nebo tvarohové tyčinky jako plné živin a prospěšné k růstu dětí. „Děti taková svačinka nabudí rychlou energií, o kterou však velmi rychle přijdou. Jsou pak unavené, nesoustředěné a roztěkané. Nejde totiž o plnohodnotnou svačinu, ale stále jen o pamlsek,“ vysvětluje výživová poradkyně Štěpánka Čápová a dodává: „To, co skutečně potřebujeme, je čerstvá živá strava, jako jsou ovoce, zelenina a základní potraviny.“  

Srovnání chlazených řezů a tyčinek najdete na webu www.dtest.cz. Kompletní výsledky přineslo červencové vydání časopisu dTest.

Tipy dTestu:

Vysoce průmyslově zpracované výrobky typu mléčný řez či tvarohová tyčinka mají k dokonalosti daleko. Obecně jde o sladké a tučné dezerty, které dodají tělu rychlou energii, a po chvíli přijde opět hlad. V jídelníčku by se měly vyskytovat jen výjimečně. Při nakupování sledujte podíl cukru, způsob zpracování tuků a přítomnost potravinářské chemie. Čím „čistší“ složení produkt má, tím lépe pro spotřebitele.

Zdroj: dTest

Časopis dTest podrobil nezávislému testování 11 chlazených prsních řízků balených v ochranné atmosféře. „Od každé šarže jsme poslali do laboratoře vždy desítku balení. Pátrali jsme po nežádoucích bakteriích a stopách antibiotik. Dál nás zajímalo, jestli řízky neobsahují víc vody, než kolik dovoluje vyhláška,“ říká Jan Maryška, redaktor časopisu dTest a dodává: „Nežádoucí mikroby jsme zjistili u třech výrobků. U dvou výrobků jsme zjistili vyšší obsah vody v poměru k bílkovinám. Kvůli těmto prohřeškům jsme podali podnět Státní zemědělské a potravinářské inspekci na prošetření.“

Přestože se v potravinářství udržuje vysoký hygienický standard, riziko, že se v jídle objeví škodlivé bakterie, stále zůstává. Z kuřecího masa hrozí nákaza bakteriemi salmonely, Escherichia coli, listerií, stafylokoky nebo kampylobaktery. Pokud se po několika hodinách od konzumace objeví u člověka průjem, zvracení či horečky, stojí za nimi pravděpodobně jeden ze zmíněných mikrobů. Nejlepší a nejlevnější prevencí je dodržování hygieny v kuchyni.

U masa, jako u všech přírodních produktů platí, že každá šarže se může lišit. Navíc i u balení v rámci jedné šarže lze najít rozdílný počet bakterií. Předpisy proto například v případě salmonel vyžadují vyšetření pěti balení, přičemž všechna musejí být čistá. K nakažení salmonelózou může člověku stačit pouhých 20 bakterií. „V řízcích Albert a Tesco jsme salmonelu objevili v jednom balení z pěti. U Vodňanských kuřat však nevyhovovaly rovnou tři balíčky z pěti. Na přítomnost salmonel jsme narazili také v jednom balení rumunských řízků značky Coco Rico,“ shrnuje zjištění Jan Maryška.

Listerie v kuřecím mase dTest vůbec nenašel. Kampylobakterie se objevily pouze v jediném případě řízků značky Karapetjan, navíc v malém množství. Střevní bacily Escherichia coli byly přítomny ve čtyřech masech. Nejvíce jich laboratoř napočítala u řízků značky Albert. Koagulázopozitivní stafylokoky objevil dTest v malém množství u tří značek – Billa/Vocílka, Karapetjan a Coco Rico. V žádném z uvedených případů však nebyly nálezy znepokojivé.

Řada spotřebitelů se kuřecímu masu vyhýbá, protože věří, že kuřecí maso je plné antibiotik. „Pomocí chemických a mikrobiologických testů jsme prověřili výskyt antibiotik ze skupiny sulfonamidů, tetracyklinů, beta-laktamů, chinolonů a makrolidů. Žádná ze zkoušek ani v jednom případě přítomnost antibiotik v kuřecím mase neodhalila,“ konstatuje Jan Maryška.

Během tepelné úpravy se z masa uvolňuje voda. Na to, aby nám z velkého řízku na pánvi nezůstal malý utopený kousek, dohlíží obchodní norma. Podle ní smí množství vody u kuřecích prsních řízků převyšovat bílkoviny nejvýše 3,4krát. Předpisům v tomto ohledu nevyhověly značky Lidl/Řezníkova porce a Albert, protože obsahovaly 3,55krát víc vody než bílkovin.

Přehled testovaných kuřecích řízků najdete na webu www.dtest.cz. Kompletní výsledky testu přineslo červencové vydání časopisu dTest.

Rady dTestu pro prevenci nákaz z masa:

Na nákup masa choďte s termotaškou, cestu domů zbytečně neprotahujte a doma maso co nejdříve uložte do lednice. Teplota v chladničce by neměla být vyšší než 7 °C.

Maso nechte v mikrotenovém sáčku, aby se zamezilo případnému skapávání volné tekutiny, která by mohla kontaminovat plochy chladničky či mrazničky a v nich umístěné potraviny.

Se syrovým kuřecím masem zacházejte opatrně, dodržujte přísnou hygienu v kuchyni. Při práci s masem jsou nejbezpečnější jednorázové papírové utěrky a jednorázové chirurgické rukavice.

Na krájení syrového masa používejte prkénko a nože, kterými nebudete krájet jiné druhy potravin. Veškeré „masné“ nástroje a pracovní desku stolu co nejdříve po práci důkladně omyjte horkou vodou a prostředkem na nádobí. Totéž platí i pro ruce.

Salmonela zahyne, když na ni působí teplota nad 70 stupňů po dobu nejméně deseti minut. Tepelná úprava kuřete musí být taková, aby bylo maso v celém rozsahu, tedy i u kostí, důkladně propečeno či provařeno.

Zdroj: dTest