Minulý týden jsem měl na pár hodin lehkou zástavu srdce. Ztratil jsem totiž peněženku a jak to tak bývá, nejednalo se jen o peněženku jako takovou, ale o jakýsi kus koženého nosiče, kde jsou důmyslně ukryty na jednom místě všechny potřebné a úřední věci k mé osobě. Mimo peníze, všechny doklady (řidičák, techničák, občanka), karty (platební, věrnostní, zdravotní, press) a další méně či více potřebné gleity. Nebudu vše vyjmenovávat protože patřím k těm neopatrným, kteří mají „poctivě“ vše v jednom.
Umíte si představit tu hrůzu. Kdo zažil ví, a kdo nezažil, tak si dokáže představit. Sáhnete do kapsy a máte naprosto jasno, že ji nemáte. Chvilka zděšení, která se s postupujícím časem stupňuje. Protože ani napotřetí kolečko pátrání v žádné kapse nebylo nic, aktovka – nic, auto – nic, přejezd na parkoviště, kde jste byl před 10 minutami – nic, recepce, kde jste byl na jednání – nic, telefon do kanceláře s následným komentářem – nic, kolegové – nic atd. S postupujícím časem víte, že to není zlý sen, a že je jasné, že vás čeká neskutečně otravující a dlouhé kolečko posunů na všechny úřady, kde budete vypisovat, žádat, čekat týdny, jestli se v nějaké popelnici část dokladů nenajde, čekat odkud přijde hláška, kdo si na vás co zapůjčil…
A teď si sedněte. Jaké překvapení bylo, když má již naprosto odevzdaná vyvařená hlava slyšela hlas policisty, že se mám dostavit na jejich pracoviště, že přišel před chvílí pán, který našel mou ztracenou peněženku. Nedalo mi to a ještě do telefonu jsem sebral odvahu a zeptal se, co v ní zbylo. Pan policista začal jmenovat a jmenovat a jmenovat. Již po telefonu bylo zřejmě, že zůstalo naprosto vše. Včetně peněz, které v ten moment hodnotíte jako naprosto nepotřebné a nedůležité. I když by v peněžence měly být jediné. Neuvěřitelné, a jako z říše snů.
Požádal jsem pana policistu, aby pánovi (z pohádky) vyřídil mé přání, aby na mne počkal. Že jsem okamžitě na cestě a moc rád se dotyčnému odměním. Nepočkal. Předal, sepsal, odešel. Na služebně jsem samozřejmě dostal informaci, že kontakt nemohou předat.
A proto bych chtěl tímto upřímně poděkovat pánovi, který nelenil, a šel vrátit nalezenou peněženku. Děkuji. Udělal jste mi neskutečnou radost. Všem, co jsem tento zážitek říkal jste vylepšil den též. Ale nevěřili, že se podobné věci hraničící se zázrakem v této době vůbec mohou stát.
Ono to nebude s námi asi tak zlé a jednou to uděláme všichni automaticky. A nikdo se nad tím nepozastaví. Kéž by. Moc si to přeji. Neznámý pane, skutečně díky.
-PM-
