Čísla jsou neúprosně jednoznačná – více než polovina lidí při tragických dopravních nehodách umírá během několika prvních minut po nehodě. Je to velmi alarmující údaj a klade zásadní otázku – umíme my motoristé, účastníci těchto nehod poskytnout odpovídající první pomoc? Jak dobré nebo naopak slabé znalosti první pomoci mají evropští řidiči?
Odpovědi na tyto závažné otázky se snažil dát výzkum, který proběhl v rámci programu EuroTest pod vedením německého automotoklubu ADAC. Projektu se zúčastnily i partnerské evropské kluby, samozřejmě včetně českého zástupce – ÚAMK. Celý mezinárodní projekt probíhal za odborné spolupráce s Červeným křížem.
Průzkum se uskutečnil celkem ve 14 zemích, přičemž v každé z nich bylo v průměru dotázáno 200 řidičů. A to v zemích: Belgie, Dánsko, Německo, Finsko, Francie, Itálie, Chorvatsko, Rakousko, Portugalsko, Švýcarsko, Srbsko, Slovinsko, Španělsko a Česká republika. Dotazovaní byli rozděleni do tří věkových skupin (18 až 25 let; 26 až 59, 60 let a starší) s přibližně stejným podílem mužů a žen. Měli odpovědět na celkem deset otázek, včetně dvou praktických úkolů poskytnutí první pomoci
Přičemž pro náhodný výběr respondentů se vybírala tři různá místa s velmi vysokou intenzitou dopravy, například šlo o parkoviště na dálnicích nebo u nákupních center.
Pokud jde o otázky, začínalo se těmi obecnějšími, jako například: Kdy naposledy jste se zúčastnil kurzu první pomoci? V tomto případě byla nejčastější odpovědí (36 %) tato: před 5 lety. Hned na druhém místě pak – nikdy (32,1 %).
Následovaly konkrétnější jako například otázka, zda si je řidič jist, že by dokázal poskytnout první pomoc. Průměr (v případě odpovědi „ano“) ze 14 zemí činí 65,8 %. Záporně odpovědělo 20 % dotazovaných a 14 % řidičů a řidiček nevědělo. . Pokud jde o dotazované z České republiky, pak 32,2 % dotazovaných nevědělo zda dokáže poskytnout první pomoc. To není příliš lichotivý výsledek.
Nebo další praktická otázka ohledně tísňového čísla záchranného systému. Nadpoloviční většina znala mezinárodní nebo národní číslo, nicméně 42,3 % dotazovaných neznalo mezinárodní číslo tísňového volání – 112.
Nejvíce vypovídající samozřejmě byly otázky, co dělat v případě, že je v místě havárie někdo zraněný. Například znalosti o manipulaci se zraněným na místě – nutnost položit ho na záda (vědělo 47 % Čechů proti evropskému průměru 37 %) a že je třeba začít s resuscitací vědělo v průměru 75,1 % v celé Evropě a 88,6 % dotázaných v ČR).
Nicméně většinou byly znalosti českých řidičů velmi blízko evropskému průměru. Příznivě vyzněl i výsledek, kdy rozdíl mezi teoretickými a praktickými znalostmi českých řidičů byl minimální. Naopak největší byly rozdíly v tomto směru například v Portugalsku.
Příznivě pro nás vyzněl i fakt, že v ČR uvedlo „pouze“ 23,2 % dotázaných, že nikdy nenavštěvovalo kurz první pomoci, kdežto evropský průměr činí 32,1 %. Naopak vyšší byl u nás o zhruba 4 % počet těch, kdo neznali mezinárodní číslo záchranného systému 112. Co také stojí za pozornost je fakt, že 61,1 % Čechů neví jak správně resuscitovat.
Celkové závěry z výzkumu jednoznačně ukazují, že ačkoliv situace není nijak tragická, je v tomto směru třeba udělat ještě více. Příprava motoristů k poskytnutí první pomoci není dostatečná a je nutno zvýšit úsilí ke zlepšení stavu. Vynaložené úsilí i prostředky v této oblasti se okamžitě projeví ve zvýšení počtu zachráněných zraněných účastníků nehod v důsledku včasného a kvalitního poskytnutí první pomoci. Ještě stále totiž umírá příliš mnoho lidí při nehodách jen proto, že jim nebyla první pomoc včas a v potřebné kvalitě poskytnuta.
Více na ÚAMK.cz
Více o správných postupech na www.resuscitace.cz a www.zzshmp.cz
