Úmrtí řidičky znovu připomnělo, že airbagy mohou i ublížit
Hladinu veřejného, či přesněji motoristického mínění rozvířila nedávno událost, provázející úmrtí Angličanky Judith Evansové. Ta totiž zahynula ve svém malém voze, když v rychlosti 48 km/h narazila do vozu střední třídy jedoucím stejnou rychlostí. Řidička většího vozu utrpěla jen lehké zranění. V čem byl tedy problém?
Postupně byly vyloučeny nabízející se hned důvody: měla malý vůz, neměl dostatečnou ochranu… Vůbec ne. Ukázalo se, že „viníkem“ byl airbag, který ženě způsobil zranění, kterým podlehla. Proč ale k tomu došlo? Dáma totiž měla nadváhu, vážila 102 kilogramy. Takže v tom byla příčina? Zdaleka nikoliv, prostě seděla nevhodně, příliš blízko k volantu. Následek už známe.
Při řešení celé tragické události se objevil zásadní problém – dělají automobilky dost, když svoje testy funkčnosti zádržných bezpečnostních systémů a airbagů provádějí jen na figurínách o hmotnosti 75 kilogramů? Jistě automobilky dodržují všechny normy, ale stačí to? Není na místě testovat také to, jak se situace projeví na figuríně s vyšší než standardní hmotností? Samozřejmě, že takové testy jsou finančně poměrně náročné, ale nejsou přesto na místě?
Jistě, jsou. V tomto tragickém případě nakonec experti dospěli k závěru, že viníkem číslo 1 nebyl ani fakt, že airbag počítá s hmotností pasažéra 75 kg. Co tedy? Byla to nesprávná poloha řidičky za volantem. Samozřejmě, že lidé vysocí či naopak menší, robustní, s vysokou hmotností budou mít vždy větší problémy, nicméně… Základem je, jak za volantem sedíme. Jak je to správně?
Za prvé musíme ze svých návyků škrtnout obě krajní varianty: řidič „nalepený“ na volantu a s nataženými nohami a rukama. Oboje je špatně. O prvním případě jsme hovořili a uvedli konkrétní příklad, který ve Velké Británii skončil smrtí řidičky a rozpoutal opět diskusi o tom, jak vlastně správně sedět za volantem.
Tedy – jestliže jsme příliš blízko, hrozí, že v případě havárie airbag vystřelený ze středu volantu bude mít tak velkou sílu, že řidiči spíše uštědří ránu a může odhodit jeho horní část těla. Při havárii pak hrozí: poranění břicha, zlomeniny žeber, krčních obratlů…
Druhý případ, kdy řidič sedí s nataženými končetinami je vlastně rovněž zcela špatný. Hrozí totiž podobné nebezpečí. Řidič třeba se zcela nataženýma nohama při nárazu a pohybu pedálů dovnitř utrpí zranění dolních končetin. Podobně u zlomenin rukou.
Tyto dva příklady tedy jasně napovídají, že je nezbytná správně zvolená vzdálenost sedačky od volantu. Jednoduché pravidlo říká, že opřeni zády o opěradlo sedadla bychom měli natáhnout ruce a zápěstí by se měla volné ohnout za věnec volantu. To je správná poloha.
Podobně je to v případě nohou. Při sešlápnutí pedálu musíme dbát na to, aby při plném sešlápnutí nebyla noha zcela napnutá, ale lehce pokrčena. Tedy dostala možnost se při posunu pedálů do nitra vozu při havárii dále pokrčit, nikoliv se zlomila.
Na co je rovněž nezbytné myslet, je poloha samotného těla. Tedy případ, kdy sedíme například vyhnutí vlevo a opřeni loktem levé ruky o vnitřní madlo dveří, opět může přinést oři havárii problémy. Při reakci airbagu, jak okenního tak čelního dostane řidič „zásah“ airbagy ve zcela nestandardním směru a neočekávaně pohnou tělem. Hrozí pak například, že hlava při rázu airbagu nedosedne týlem na opěrku hlavy, ale zvrátí se mimo ni. O následcích není třeba dlouze se rozepisovat.
Tolik to základní, pokud jde o řidiče. Rovněž pro spolujezdce na předním sedadle platí určité bezpečnostní zásady. Příkladem budiž třeba oblíbená letní dívčí poloha s chodidly opřenými o palubní desku před spolujezdcem. Jen fakt, že právě v těch místech je čelní airbag, napoví, co může v případě jeho aktivace následovat. Samozřejmě že letní cestování v přehřátém automobilu spolujezdce zvláště při dlouhých cestách leckdy přivede k tomu, že volí neobvyklé polohy. Třeba děti na zadních sedadlech se opírají nohama o opěradlo vpředu, o boční okno, prostrkávají je mezi přední sedadla… Je na nás rodičích, abychom si uvědomili, že při havárii se přední sedačky posunou po ližinách dozadu, aktivují se okenní airbagy a tak dále. Jinými slovy, automobil není lůžkový vůz a umístění a funkce bezpečnostních prvků jsou vypočteny tak, aby chránily sedícího pasažéra. V jiném případě mu naopak mohou dokonce ublížit.
Odborníci ÚAMK tedy apelují – pamatujme na to. Připomeňme si příběh Angličanky Judith Evansové, za jejíž tragédií není ani nedostatečná ochrana vozu, ani hmotnost řidičky, ale nesprávný posed za volantem.
