Zhruba každé druhé manželství končí rozvodem. Je proto dobré myslet dopředu a zbytečným sporům o majetek předcházet. K tomu slouží předmanželská smlouva, ve které si snoubenci dohodnou jiný než zákonný majetkový režim.
Vše, co ženich nebo nevěsta vlastnili před svatbou, je jen jejich. Vstupem do manželství se ale majetek i dluhy jednoho zpravidla stávají společnými. Výjimkou jsou věci sloužící pro osobní potřebu, dědictví, dary nebo to, co souvisí s výlučným vlastnictvím jednoho
z manželů.
„Uzavřít předmanželskou smlouvu je výhodné, pokud nechcete, aby se váš majetek stal součástí společného vlastnictví, nebo se obáváte, že váš partner bude mít dluhy. Snoubenci si v předmanželské smlouvě ujednají jiný než zákonný manželský majetkový režim upravující společné jmění manželů. Běžné vybavení domácnosti však vždy musí zůstat společné,“ říká vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest Lukáš Zelený.
Smlouva je účinná okamžikem uzavření manželství, nedohodnou-li se snoubenci na pozdějším datu. Mohou ji uzavřít i manželé, nikdy však se zpětným účinkem. Podle občanského zákoníku se smlouva uzavírá písemně a musí mít formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu. Pokud se manželé rozhodnou v budoucnu cokoliv ze smlouvy změnit, opět bude potřeba se dohodnout, nebo nechat rozhodnout soud.
V předmanželské smlouvě je možné ujednat, že společné jmění vznikne až okamžikem zániku manželství, například úmrtím jednoho z manželů nebo rozvodem. V té chvíli se majetek i dluhy páru stanou společným jměním. Za dobu trvání manželství ale může každý z manželů se svým majetkem libovolně nakládat.
Podobně je možné smlouvou zajistit režim oddělených jmění: v takovém případě společné jmění manželů vůbec nevznikne. Manželé budou nabývat majetek i dluhy úplně stejně jako před vstupem do svazku. „Režim oddělených jmění bývá využíván zejména v situacích, kdy manželé zvažují investici do nemovitosti a zároveň jeden z nich rizikově podniká. Aby předešli zadlužení domu, jmění oddělí a jako vlastník domu se do katastru zapíše nepodnikající manžel,“ vysvětluje Lukáš Zelený.
Společné jmění lze rozšířit i o majetek, který měl jeden z manželů ještě před uzavřením manželství. Stejně tak je možné do něj zahrnout věci, pro které zákon stanoví výjimku ze společného jmění. Tedy věci sloužící pro osobní potřebu, dědictví, dary nebo to, co souvisí s výlučným vlastnictvím jednoho z manželů. Když jeden ze snoubenců vlastnil před uzavřením manželství dům, do kterého plánuje investovat druhý z páru, je rozšíření společného jmění o dům ideální volbou. Pár se dohodne, že se nemovitost stane společnou po uzavření manželství.
„Oproti tomu zúžení znamená, že to, co by manželé normálně získali do společného jmění, bude patřit pouze jednomu z nich. Například když strýc chce prodat auto svojí neteři za výhodnou cenu, ale zároveň si nepřeje, aby se vlastníkem levného automobilu stal i její manžel. I když na koupi vozu použijí společné finanční prostředky, může patřit pouze ženě,“ uvádí Zelený.
Předmanželskou smlouvu lze zapsat do veřejného Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeném Notářskou komorou České republiky. Výhodou je, že registrací smlouvy v seznamu odpadá povinnost prokazovat její existenci dalším stranám (například bance při poskytování úvěru). Navíc odpadá riziko, že exekutor obstaví účet jednomu z manželů kvůli dluhům toho druhého. Před nařízením exekuce totiž musí ověřit, zda majetek je či není vyloučen ze společného jmění.
Zdroj: dTest
