Ten, kdo je vycvičen v umění život vzít, musí umět ho i zachránit. (z historického učení korejských válečníků HWARANG).
Význam umění poskytnout zraněnému člověku první pomoc je v dnešní moderní době velmi podceňován. Většina obyvatel v rozvinutých zemích spoléhá především na příjezd Zdravotnické záchranné služby (ZZS) a na odbornou pomoc profesionálního zdravotnického personálu. Přitom neprodleně poskytnutá laická první pomoc může nejen významně snížit následky vzniklého zranění, ale především zachránit hodnotu nejvyšší – lidský život.
Specifickou oblastí lidských aktivit, které se to určitě také dotýká, jsou bojová umění a bojové sporty. Zatímco v dřívějších dobách obsahovala jejich výuka i propracované techniky zdravovědy, akupresury či akupunktury (např. japonské Shiatsu), současný trend jejich tréninků se stále více omezuje pouze na způsoby, jak vyvolat u protivníka paralyzující bolest, jak ho co nejvíce fyzicky poškodit, případně jak ho efektivně usmrtit. Pro reálný boj o život, tedy, „kdo s koho“, je tento pragmatický přístup k výcviku určitě správný. Z širšího pohledu na etické poslání a výchovný význam bojových umění je ale určitě nedostačující. Vždyť podle taoistické filozofie přírodních sil Yin-Yang by měly být všechny naše činnosti vždy v rovnováze, tedy kladné i záporné, dobré-špatné, aktivní-pasivní apod. Na této polaritě dobra a zla něco pravdivého určitě je, stačí si jen porovnat současný život kolem nás – viz válečné konflikty, občanské nepokoje, konzumní způsob života, ekologické problémy, přírodní katastrofy, mezilidské vztahy atd. Jinými slovy řečeno: ,,vše souvisí se vším“.
Úrazy a zranění vzniklá při výcviku bojových umění a sportů můžeme podle příčin rozdělit základním způsobem na zaviněná:
a) prostředím (např. náhlá změna klimatických podmínek, špatné osvětlení, špatný povrch, nevhodně rozmístněné nebo upevněné cvičební nářadí atd.),
b) cvičencem (např. nedostatečné zahřátí a rozcvičení, špatná výživa, nedostatek spánku a odpočinku, kouření a pití alkoholu, špatné doléčení chorob a úrazů, výcvik po požití léků a drog, neuposlechnutí rad /povelů či instrukcí/ školitele),
c) výstrojí a nářadím (např. špatná kontrola výstroje a cvičebního nářadí (chyba instruktora), nevhodně používaná výstroj a výzbroj, například obuv (chyba cvičence),
d) instruktorem (např. nevhodně formulované příkazy, podcenění klimatických podmínek, přecenění schopností či možností cvičenců, nevhodně vybrané prostředí pro výcvik, vlastní nedostatečné znalosti a zkušenosti pro vedení výcviku, špatná kontrola podřízených instruktorů apod.),
e) jinými vlivy (především specifickou náročností a rizikovostí konkrétního bojového umění nebo sportu).
Stoprocentně zabránit vzniku zranění či úrazu při (jakémkoliv) tréninku nelze
Dodržováním organizovanosti výcviku, protiúrazových zábran, platných didaktických zásad a ukázněností všech účastníků výcviku je ale možné jim alespoň částečně předcházet.
Pokud již k mimořádné události (úrazu) došlo, měl by instruktor, který výcvik vedl, postupovat následujícím způsobem:
a) poskytnout zraněnému ihned první přednemocniční pomoc (PNP) tak, aby nedošlo k dalšímu poškození zdraví nebo k vytvoření podmínek pro vznik či zhoršení poúrazového šoku,
b) přivolat ZZS a poskytnout jí informace o typu zranění, zraněném a provedených opatřeních k minimalizaci následků. Splnit pokyny pracovníka dispečinku ZZS (v případě nezbytnosti transportu zraněného do nejbližšího zdravotnického zařízení zajistit odpovídající polohování zraněného a vozidlo pro transport),
c) následně vyšetřit okolnosti úrazu a jeho konkrétní příčinu (např. mokrá podlaha + uklouznutí = vymknutý kotník),
d) ze závěrů šetření o úraze vyvodit patřičná opatření pro výcvik a o těch informovat všechny ostatní zainteresované osoby (provést nové poučení všech cvičenců i cvičitelů o bezpečnosti během výcviku a zásadách úrazové zábrany).
První pomoc v bojovém umění MUSADO
Ke korejským bojovým uměním patří neodmyslitelně i znalosti z tradiční medicíny a aplikace poznatků z praxe. Tyto vědomosti byly již od počátku využívány při boji se soupeřem, například ve formě útoku na jeho citlivé a vitální body, svalové pletence a nervová centra. Druhou stranou těchto znalostí bylo ale vždy umění poskytnout jednoduchou první pomoc sám sobě, nebo druhé osobě. Ve výcviku elitních korejských válečníků HWARANG byla totiž prosazována zásada, že ten, kdo je schopen život vzít, musí umět ho i zachránit. Jejich výukový program proto obsahoval témata jako: In Sul-nauka o přírodním léčitelství, Chim Goo Sul Bop-umění akupresury a akupunktury, Jyup Gol Sul-umění léčit zlomeniny a úrazy kloubů, Son Hak Sul-umění přežití v terénu a další.
Výuka technik první pomoci je v současném bojovém umění MUSADO zařazována do výcviku studentů pravidelně a to z důvodu umět dostatečně ošetřit vzniklá zranění nebo úrazy při následujících činnostech:
1. Výcvik v tělocvičně (např. krvácení z nosu nebo bezvědomí při kontaktním boji).
2. Výcvik v terénu (např. zlomeniny, úrazy hlavy, tonutí nebo omrzliny při horolezeckém, parašutistickém či potápěčském výcviku nebo při tréninku přežití).
3. Služební zákrok (např. střelná, sečná nebo bodná poranění policistů, hasičů, celníků, pracovníků ostrahy apod.).
4. Vojenský konflikt (např. střelná poranění, popáleniny nebo následky výbuchu při vojenských operacích).
5. Pomoc civilním osobám a rodinným příslušníkům (např. diabetický záchvat, bezvědomí nebo zástava srdeční činnosti u seniorů atd.).
Instruktoři WMA se domnívají, že výše uvedené body jsou víc než dostatečným důvodem proč techniky první pomoci v rámci MUSADO trénovat a neustále je zdokonalovat. Proto spolupracují na jednotlivých úrovních i se složkami IZS, pořádají odborná školení a kurzy, účastní se různých soutěží či závodů apod. Vždyť život máme všichni bez rozdílu skutečně jen jeden…
Za World MUSADO
hlavní instruktor
